1      Ceny. 1

2      Tuzemské trhy. 1

2.1       Tuzemské aktivity společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s. 1

2.2       Specifika českého trhu. 2

2.3       Situace na tuzemském trhu. 3

2.4       Pivovary v České republice. 3

3      Zahraniční trhy. 5

3.1       Zahraniční aktivity společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., 5

3.2       Zahraniční trhy společnosti 6

3.3       Situace na zahraničních trzích. 6

3.4       Výroba piva ve světě. 7

3.5       Evropský pivovarnický průmysl 7

3.6       Pivovarnický průmysl ve Španělsku. 7

3.7       Export 8

3.7.1        Vývoz piva podle hlavních odběratelských zemí 8

3.7.2        Vývoz piva podle zemí 8

3.7.3        Vývoz piva podle podniků. 9

 

1          Ceny

 

Vývoj výrobních cen (Ex work) ani konečných cen v maloobchodě od roku 1990 nepokrýval ani inflační nárůst  cen. Reálná cena piva tedy soustavně klesala. Zostřená konkurence pivovarů na domácím trhu (73 pivovarů v roce 1990) spolu s postupným zanikáním neefektivních pivovarů (48 pivovarů v roce 2000) a přeinvestování do pivovarské výroby (dnes je tuzemská spotřeba cca 16 mil. hl/rok,  výstav vč. exportu cca 18 mil. hl/rok a technická kapacita vyrábějících pivovarů se odhaduje na cca 22 mil. hl.) se snižováním koupěschopné poptávky v důsledku transformace české ekonomiky. To všechno vedlo ke snižování průměrné ceny piva.  Podíl 10% a 12% piva se změnil 50/50 v roce1990, na 70/30 v roce 2000. Výroba levných  piv je v současné době na hranici rentability výroby (Primus, Radegast Klasik… atd). Výroba ultralevných piv  pro obchodní řetězce tzv. „private labels“  (ne pod obvyklou  značkou pivovaru, například  Hanušovická Holba nebo Opavský Zlatovar, ale pod značkou  řetězce (TESCO -  Zlatý Trumf  2,90  Kč/láhev,  Kaufland - Lahváč  3,90 Kč/ láhev )  je neefektivní, neboť ceny nepokrývají  ani  všechny režijní náklady. Je zde pouze snaha o udržení výroby v pivovaru. Je oprávněná obava jednotlivých výrobců ,že když zvýší cenu piva na reálnou úroveň, ztratí ve tvrdé levnější konkurenci podíl na trhu. Pivo v ČR je zdaleka nejlevnější v srovnání s okolními zeměmi  (například Polska, Maďarska, Slovinska.. atd). Milovníci zlatavého moku však musejí počítat s tím, že za půllitr piva pravděpodobně zaplatí opět o něco více. Lídr tuzemského pivního trhu, skupina okolo Plzeňského Prazdroje, totiž nejspíš zvýší v dohledné době ceny. Přesný termín ani procento růstu  zatím není známý. K zásadnějšímu zdražení by však dojít nemělo. Pravděpodobně  bude v řádu desetihaléřů. Důvodem pro zdražení budou rostoucí náklady na vstupy, především pak slad, chmel a pohonné hmoty. Na rozhodnutí plzeňské firmy netrpělivě čekají ostatní producenti, kteří většinou upravují ceny podle chování dominantního výrobce. 

 

Zdroj: Pivo podraží: otázkou je o kolik, Hospodářské noviny, 21.11.2000

 

 

2          Tuzemské trhy

 

2.1         Tuzemské aktivity společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s.

 

(Bez Radegastu a Velkých Popovic)

 

V roce 1999 změnila společnost strategii na domácím trhu. Plzeňský Prazdroj, a. s., dosáhl v roce 1998 podílu 28% na vnitřním trhu a cílem pro rok 1999 bylo tento podíl na domácím trhu udržet a postupně se orientovat na kvalitnější a ziskovější značky a druhy piv. Přitom bylo samozřejmostí respektování základních obchodních cílů, a to zejména:

-         udržení a další zlepšení tradiční vysoké kvality služeb poskytovaných zákazníkům

-         udržení standardně vysoké kvality výrobků společnosti

-         zlepšení komunikace se zákazníky i se spotřebiteli

-         zajištění maximální dostupnosti piv z portfolia Plzeňského Prazdroje pro zákazníky z celé ČR

Rostoucí tlak konkurenčního prostředí a neustále narůstající množství nových, velmi levných piv na trhu, vyvolávaly nutnou reakci v podobě zkvalitňování činnosti obchodně-distribučních center a snižování jejich nákladů. V roce 1999 se stabilizovala síť 13 obchodně-distribučních center, která umožňuje maximálně efektivně distribuovat výrobky po celém území ČR. Přímý pravidelný kontakt obchodních zástupců podpořený aktivní činností v merchandisignu a technickém servisu pro zákazníky jsou největší konkurenční výhodou firmy, samozřejmě vedle vysoké, standardní kvality jejich výrobků. Rok 1999 byl přelomový: poprvé po mnoha letech se změnil poměr prodávaného piva tak, že podíl čepovaného piva (sudy, cisterny) překročil 50% a dosáhl 51,57 %  z celkového prodeje piva v ČR. Tento jev vychází ze dvou skutečností, zejména z kvalitních služeb poskytovaných zákazníkům v oblasti gastronomie a z dobře zvolené marketingové podpory v oblasti gastronomie. (prodej  sudového a cisternového piva vzrostl meziročně o 6,85 %) a také z plánovaného útlumu piva Primus, které je prodáváno pouze v lahvích. Tato skutečnost přispívá také k větší stabilitě v prodeji piva, protože loajalita zákazníků je u sudového piva podstatně vyšší než u piva lahvového. Tržby z prodeje piva dosáhly 4 824 618 tis. Kč. tj. o 244 332 tis. Kč více než v roce 1998 (růst  o 5,3 %). V rámci zkvalitňování služeb zákazníkům se v průběhu roku rozšířila nabídka dodávaných vín a lihovin o prestižní značky společnosti UDV, zejména o vodku Smirnoff a whisky Johnnie Walker, J&B, Black&White,  vína z prodkuce Vinia Velké Pavlovice a sekty společnosti Soare.

Od června 1999 zahájil Plzeňský Prazdroj, a. s., také distribuci piva z produkce Jihočeských pivovarů, a. s., prodej dosáhl 114 tisíc hektolitrů.

 

Tab. č.: 6 – Tabulka vývoje prodeje piva na domácím trhu v letech 1995 - 1999

 

 

Obr. č.: 3 – Graf vývoje prodeje piva na domácím trhu v letech 1995 – 1999

 

Zdroj: Výroční zpráva  1999

 

2.2         Specifika českého trhu

 

V České republice je nejvyšší spotřeba piva na hlavu, lze tedy předpokládat, že nebude další růst a poklesu může zabránit jen spotřeba turistů, žen atd.  Cenová citlivost v České republice je reálně ekonomická a  psychologická, neboť v České republice znamená pivo velkou položku v rodinném rozpočtu. Vzpomeňme na slavný Švejkův citát: „Vláda, která zdraží pivo, padne“. Dlouhotrvající konkurenční boj vedl k „českému paradoxu“: V současnosti extrémní spotřeba   nepřináší prakticky žádný zisk pro odvětví jako celek (1998 průměrná ziskovost na pivo v ČR – tuzemsko je - 19, Kč/hl ). Pouze společnosti s efektivní hromadnou výrobou a exportem (Plzeňský Prazdroj, Budvar) a lokální dobře vedené pivovary s dobrou značkou (Bernard, Černá  Hora) tvoří zisk. Řada společností je na pokraji krachu (Pražské Pivovary mají  vlastní kapitál cca - 500 mil. Kč – kumulovaná ztráta) V České republice je v současnosti přebytek výrobních kapacit cca 4 mil hl. na 18 mil hl  výstav. Můžeme zaznamenat vysokou koncentraci při vysokém počtu subjektů  (na trhu  v roce 2000 existuje 48 pivovarů ), přičemž pouze 5 největších firem jako jsou Plzeňský Prazdroj, Pražské pivovary, Budvar, Krušovice,  Starobrno  pokrývá více než 70 procent tuzemského trhu. Na českém trhu je také vysoký podíl piva v „on-trade“  (spotřebovaného na místě nákupu – hotely, restaruace, bistra, kavárny,  občerstvení) přesahující 50 % spotřeby na rozdíl od „off-trade“ (Spotřeba jinde (lahve, plech). Česká republika a konzumace piva, to jsou pro mnohé cizince synonyma. Specifika českého trhu jsou spjata s mnohaletou tradicí a kulturou pití piva. Desetiletí plánované ekonomiky se podepsalo i na pivařích, jejich návycích, chování a chutích. Stále jsme v pití piva nejvýkonnější na světě, ale pokulháváme v kultuře jeho konzumace a čepování. Pivo je prostě láska. S láskou se vyrábí, s láskou se popíjí a bez lásky není života. Pivo patří po staletí do naší kultury, o tom nikdo nepochybuje. Stačí se ale pozeptat lidí od "fochu", jestli cítí rozdíl mezi kulturou pití piva a pivní kulturou, a zazní první disharmonické tóny. Kultura pití piva se u nás projevuje především v konzervativnosti českého konzumenta. Vyžaduje čepování do hladinky, chce pivo s hutnou pěnou a správně vychlazené. Jeho konzervativnost spočívá i v tom, že si zvykl i na způsob podávání. Pivní kultura, to je subkultura vzniklá kolem jednoho nápoje. Je to stejné jako pojem gulášový socialismus. Za to ale nemůže ani pivo, ani guláš, to vytvářejí lidé. Jde o to povýšit konzumaci piva na činnost, za kterou se kultivované dámy, mladí pánové a slečny, podnikatelé, dělníci a vůbec všichni nebudou stydět. Český pivař je značně konzervativní a nerad mění své zvyklosti. Avšak objevuje se tady čím dál víc lidí, kteří rádi experimentují, rádi zkoušejí jiná piva, jsou přístupni vyzkoušet si neobvyklé prostředí a hledají něco nového, odlišného. Pivovaru nesmí být jedno, jak vypadá hospoda, do které pivo zaváží. Vybavování sklem, tácky, ubrousky, reklamními předměty a výčepním zařízením se již stalo pro většinu pivovarů samozřejmostí. Nezáleží přitom ani tak na penězích, protože to hlavní v prosazování značky je nápad. Nejvíce se v současné době o své restaurace starají ti, kterým hospoda dříve patřila a získali ji zpět v restituci. Je tam cítit tradice a odpovědnost U nás se nejvíce pije ležák a desítka. V Belgii se často pije pivo s příchutí ovoce a s limonádou. U nás by tato cesta prozatím neměla šanci na úspěch. Stejně tak ještě nepřišel čas pro německé pšeničné pivo. Představy vlastníků je proto třeba přizpůsobit naší realitě. Vliv zahraničních vlastníků se projevuje především v jejich finančních možnostech. Na reklamu si mohou dovolit dávat desetimilionové částky ve prospěch vlastní značky. Pouze ty pivovary, které mají lokální charakter a prodávají své pivo, jak se říká, v okolí svého komína, se bez těchto nákladů mohou do určité míry obejít. Tajemství jejich ekonomických úspěchů totiž spočívá právě v minimálních nákladech na reklamu a dopravu. Konzumenty oslovují lokálním patriotismem. Šance pro nové druhy piva existuje, ale nikdy nebudou na trhu mít výraznější postavení. Svou pozici si u nás vždy uhájí pivo plzeňského typu, které vzniklo v polovině minulého století a dnes dominuje na celém světě. Ty ostatní trh pouze zpestřují. Ani dovozy nebudou v budoucnu hrát významnější roli. Dnes se dovoz pohybuje kolem jednoho procenta z celkové spotřeby piva. Z trhu se vytratily některé druhy piva, které dnes ani nikdo již nezná. Typickým příkladem je například pšeničné pivo, které je zcela běžné v Německu nebo v Rakousku. Pivo je potravina, iontový nápoj - pivo je jako chleba, nelze se jím přepít, tak jako se nikdo nepřejí chlebem. U nás se spojuje konzumaci piva spíše s muži. V Německu 52 procent všech piv vypijí ženy. U nás je to zanedbatelné procento. Proto je trendem některých pivovarů snížit velkoobjemové pití piva a naopak dostat se s ním i k těm lidem, kteří by ho jinak odmítali. Jde jim o to, aby se pivo pilo častěji, ale v menších dávkách. Nápoj se tak může zkulturnit a přispět k tomu pozitivnímu, co je obsahem termínu kultura pití piva. Pivo neznamená pouze nekonečný počet vypitých půllitrů a velká břicha. Pivo je dietetický a kulturní nápoj ztělesňující naší tradici, je v něm hodně práce a z jeho pití by měl být požitek. Je prostředkem k setkávání lidí a k výměně názorů.

 

Zdroj: Kde se pije pivo, tam je dobře, 27.7.2000, Ekonom

 

2.3         Situace na tuzemském trhu

 

Celkový výstav českých pivovarů dosáhl v roce 1999 17,865 miliónů hektolitrů piva. Oproti roku 1998 to představuje propad o 426 tisíc hektolitrů (2,3 procenta). Většina poklesu připadá na nižší export. Zhruba 80,6 % pivního trhu patří největším pivovarům, zatímco na zbylé připadá necelá pětina trhu.

 

 

 

 

 

 

 

Obr. č.: 4 – Graf tržních podílů českých pivovarů

 

Nejvíce ohroženou skupinou jsou v současnosti středně velké pivovary. Ty  jsou příliš velké na to, aby jim stačil lokální obchod a příliš malé, aby se jim vyplatila celostátní podpora prodeje včetně reklamy v televizi a v rozhlase.  Na maloměstech a vesnicích  se pije trochu více než ve větších městech. V osadách do 5 tisíc obyvatel žije u nás 35 % z celkového počtu lidí, ale vypije se tam také téměř 37 % spotřeby piva. Průzkumy také ukazují, že v malých městech a vesnicích je poměrně více velkých pijáků než v městech velkých.  Od roku 1990 klesá spotřeba 12%  piva a rosta obliba „desítky“. V posledních letech se navíc objevují levná výčepní piva obvykle s nižší stupňovitostí. Příčinou je zřejmě pokles životní úrovně v období transformace a současně změna životního stylu. V české historii se projevuje fakt, že v období hospodářského poklesu nebo krize spotřeba piva výrazně neklesala, ale klesala stupňovitost, a tedy i cena piva. V období politických krizí naopak spotřeba piva u nás vždy stoupala. Například v roce 1989 tehdejší Pražské pivovary neplnily plán prodejů a během šesti listopadových dní – od pondělí 20. do soboty 25. prodaly tolik piva, že to stačilo na splnění plánu na celý rok. Situace na tuzemském trhu nebyla zatím výrazně ovlivněna  po fúzích některých velkých pivovarů. V průběhu letošního roku výstav většiny malých pivovarů výrazně roste proti loňskému roku a roste také jejich podíl na domácím trhu. Malé pivovary mají bezesporu  šanci udržet svou pozici za podmínek, že si udrží trh „kolem komína“, což pro ně mimo jiné znamená udržet nízké přepravní náklady a pečlivě spolupracovat s každým zákazníkem, zejména s hospodskými a restauratéry.

 

Zdroj:  České pivo je jiné 10.11.2000, Hospodářské noviny

 

 

 

2.4         Pivovary v České republice

 

V naší malé zemi dnes napočítáme 48 průmyslových pivovarů. Do toho počtu nejsou zahrnuty restaurační minipivovary, kterých je přibližně 50. Pokud jde o značky českých piv, jejich počet přesahuje 200 a stále se mění. Většina značek je samozřejmě tradičních a náš trh si bez nich ani neumíme představit.

Tab. č.: 7 – Pivovary v České republice

 

společnost / pivovar

výstav (v tis. hl.)

slad  (t)

Nealko (hl)

 

1998

1999

1.pol.2000

1.pol.2000

Velké nad mil. hl.

 

 

 

 

 

Plzeňský Prazdroj

5061

4753

2473

38274

0

(Prazdroj, Gambrinus)

 

 

 

 

 

Pražské Pivovary

2439

2333

1129

2413

0

(Staropramen, Braník, Ostravar)

 

 

 

 

 

# Radegast Novošice

2145

2307

1031

0

0

Budějovický Budvar

1169

1258

682

0

0

Velké 500 tis. až mil. hl.

 

 

 

 

 

Moravskoslez. Pivovary

880

970

540

0

0

(Přerov, Litovel, Holba)

 

 

 

 

 

Královský Piv. Krušovice

865

853

408

0

0

Jihočeské Pivovar

901

656

250

2952

0

(Samson, Protivín, Třeboň)

 

 

 

 

 

# Velké Popovice

571

656

274

0

0

Starobrno

626

642

286

0

0

Ústecké Pivovary

504

500

253

4031

0

(Velké Březno, Krásné Březno)

 

 

 

 

 

Střední 200 až 500 tis. hl.

 

 

 

 

 

Louny

256

250-260

117

1889

0

Malé do 200 tis. hl.

 

 

 

 

 

Hostan Znojmo

182

192

106

0

0

Černá Hora

156

174

94

759

6274

Benešov

150

164

80

1264

4359

Havlíčkův Brod

150

150

85

1132

0

Nymburk

117

135

73

1029

350

Náchod

110

127

74

0

0

# Strakonice

132

126

60

0

0

Trutnov

125

126

65

0

0

Klášter Hradiště nad Jiz.

110

120

57

0

0

společnost / pivovar

výstav (v tis. hl.)

slad  (t)

Nealko (hl)

 

1998

1999

1.pol.2000

1.pol.2000

Bernard Humpolec

110

116

57

0

0

Kutná Hora

116

109

54

0

0

Pardubice

*

*

54

427

5425

Malé do 100 tis. hl.

 

 

 

 

 

Zlatovar Opava

89

99

58

0

0

Svijany

37

95

55

0

0

Jihlava

101

86

73

1900

7500

Hlinsko

72

82

 

0

0

Chodovar Chodová Planá

83

77

38

776

2578

Jihomoravské pivovary

74

76

39

725

36909

Svitavy

79

67

44

0

0

Rychtář

*

*

44

0

0

Nová Paka

48

65

35

432

0

Polička

54

64

*

0

0

Uherský Brod

51

64

37

34

0

Lobkowiczký Vys. Chlumec

66

59

25

0

0

Pivovar Žatec

66

45

20

220

0

Eggenberg Č. Krumlov

65

44

19

0

1696

# Pelhřimov

45

39

19

0

0

Broumov

30

27

13

259

0

Podkováň

19

25

12

0

0

Herold Březnice

9

25

14

0

0

Litoměřice

*

*

15

0

0

Korbel Trutnov

10,53

8,88

*

0

 

U Fleků

*

*

1,3

0

0

Comses Chýně

*

*

0,17

0

0

Pivovarský dům

*

*

0,32

0

0

Pivovary Bohemia

*

*

0

0

40,2

Jevíčko

*

*

0,5

0

0

Malý Rohozec

*

*

4,5

0

0

 

 

# v posledních letech došlo k fúzi

* přesné údaje nejsou k dispozici

 

Zdroj: Statistické přehledy

           Vzpoura trpaslíků,  Euro č. 5/2000

                                                                                      

3          Zahraniční trhy

 

3.1         Zahraniční aktivity společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s.,

 

(bez Radegastu a Velkých Popovic)

 

Vývoz výrobků společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., zaznamenal v roce 1999 mírně negativní vývoj. Na mezinárodní trhy se podařilo vyvést 360 000 hektolitrů, což oproti 402 000 prodaných hektolitrů v roce 1998 znamená pokles o 10 %.  Tato nepříjemná skutečnost bohužel velmi přesně kopírovala souhrnný vývoj vývozu českého piva v roce 1999. Hlavními faktory desetiprocentního poklesu exportu byly zejména setrvalý kolaps možností dovozu do Ruské federace, dále také do všech post-sovětských a balkánských republik, sílící restriktivní opatření vlády Slovenské republiky proti dovozu českého piva a také změna importéra na významném trhu v USA. Významným pozitivem uplynulého roku 1999 v oblasti vývozu je zejména skutečnost, že nosná značka Pilsner Urquell na rozdíl od hlavní konkurence pokračovala na nejdůležitějších západoevropských trzích v růstovém trendu. Mimořádným úspěchem je zejména nárůst prodeje značky Pilsner Urquell o 9 % na  nejsilnějším exportním trhu v Německu, což představuje největší expanzi ze všech silných importních značek do Německa. Ve Slovenské republice vyrobil Plzeňský Prazdroj, a. s., v pivovaru Zlatý bažant v Hurbanovu na základě Smlouvy o výrobě piva necelých 78 tisíc hektolitrů značky Gambrinus, což je množství shodné s množstvím vyrobeným v roce 1998.

Tab. č.: 8 – Vývoj prodeje piva na zahraničních trzích v letech 1995 – 1999

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. č.: 5 – Graf vývoje prodeje piva na zahraničních trzích v letech 1995 – 1999

 

Poznámka: V tabulce i grafu je započteno pivo vyrobené v zahraničí

 

Zdroj: Výroční zpráva 1999

 

3.2         Zahraniční trhy společnosti

 

Arménie, Austrálie, Belgie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Finsko, Francie, Gruzie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jugoslávie, Kanada, Kazachstán, Kypr, Kyrgyzstán,  Libanon, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Mexiko, Moldavsko, Mongolsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Severní Korea, Slovensko, Slovinsko, Spojené arabské emiráty, Španělsko, Švédsko, Ukrajina, USA, Uzbekistán, Velká Británie, Vietnam.

 

3.3         Situace na zahraničních trzích

 

Na domácím trhu  zuří cenová válka a zisky jsou minimální. Prostředky je nutno hledat v zahraničí. Pivovary řeší otázku, z jakých zdrojů financovat své obchodní a marketingové aktivity, odkud brát peníze na modernizaci léta zanedbávaných výrobních zařízení. Aby pivovar dostal svůj produkt do zahraničních prodejních síti, musí bezvýhradně garantovat odpovídající kvalitu a musí se připravit na náročné zahraniční audity ve svých provozech. Dalším důležitým krokem je otázka volby správného zahraničního partnera. Zkušenosti ukazují, že podmínkou partnerství je především znalost místních podmínek a přesvědčení o kvalitě prodávaného piva. A nakonec musí úspěšný exportér  přizpůsobit svou prodejní a marketingovou politiku místním podmínkám. Jediný úspěšný model aplikovaný na kteroukoli zemi světa neexistuje. Vše se řídí požadavky jednotlivých zemí. Nezanedbatelným bodem úspěchu je i sázka na české obchodní zástupce. Na Slovensku se pivovary musejí vypořádat rovněž s ochranářskou politikou slovenské vlády a stále se snižujícími se kvótami na dovoz českého piva. Podobně jako v jiných odvětvích  se tento  problém řeší licenční výrobou. Pivovar na trh nejdříve většinou vstupuje jakousi sondou, a teprve když zjistí, že je o pivo zájem, pokračuje v budování silné pozice podle německého vzoru. V případě, že první krok nevyjde podle představ, pivovar hledá distributora, který dostane na určité období omezené pravomoci při distribuci značky. Pokud uspěje, může se stát ve své zemi silným partnerem pivovaru. Pokud ne, je vystřídán. České pivo určitě může mít exportní úspěch, velmi však záleží na strategii jeho prodeje. Trendy na světovém trhu s pivem směřují k jednodušším, uniformním chutím, které vyhovují běžnému spotřebiteli. Lidé nejsou ochotni rozlišovat chuťové nuance a to nahrává masovým producentům piva. Na tomto poli určitě nebude schopen  konkurovat velkým světovým hráčům žádný z českých pivovarů. Málokdo si uvědomuje, že každý z pivovarnických gigantů  typu  Anheuser-Busch, Heineken nebo Carlsberg vaří mnohonásobně větší množství piva, než je produkce všech českých pivovarů dohromady. Českému pivu se ale otevírá jedinečná šance uspět v  zahraničí jako specialita, luxusní výrobek pro opravdové labužníky. Předpoklady tady jsou -  chuťově specifické a kvalitou vynikající značky, dobrá pověst v mnoha zemích světa. Záleží na tom, jak s tímto potenciálem  pivovary naloží. Neuvážený marketing a cenová politika mohou pověsti  českého piva velmi uškodit a navíc nevedou k žádnému výsledku – snahy některých českých pivovarů exportovat  na vyspělé trhy extrémně levné pivo nevyšly. České pivo by si mělo v zahraničí uchovat pověst luxusního výrobku.

Pivo teče přes hranice, Ekonom

 

3.4         Výroba piva ve světě

 

Výroba a prodej piva ve světě jsou ovládány velkými nadnárodními společnostmi mezi které společnost Plzeňský Prazdroj, a. s.  po spojení s SAB nepochybně patří. Můžeme říci, že spojená společnost Pisner Urquell/SAB zaujímá na světových trzích přibližně třetí místo.  Na pozici společnosti tlačí společnost Miller, která má jenom nepatrně menší tržní podíl. Před Pilsner Urquell/SAB  jsou americká společnosti Anheuser-Busch známá svým pivem Budweiser, která většinu produkce vyrábí v USA a nizozemská společnost Heineken jejíž strategií je obsazení maxima zahraničních trhů. Následují společnosti jako Interbrew Brahma, Kirn, Carlsberg. Světové trhy jsou velmi specifické a strategie na proniknutí na trh se u každé země liší. Nezanedbatelné trhy jsou evropské, americké, asijské, jihoamerické a ruské.

 

3.5         Evropský pivovarnický průmysl

 

Evropa je centrem výroby a konzumace piva na světě.Evropská výroba je o více než 50 procent vyšší než výroba v USA, což je stát s největší výrobou piva na světě. Existují ovšem významné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, z hlediska struktury průmyslu a charakteristik trhu. Z hlediska hodnoty vede na evropském trhu s alkoholem pivo, které zabírá více než 50 procent celkového trhu s alkoholem. Evropský trh jako celek není příliš koncentrovaný, pět největších výrobců má na trhu podíl kolem 40 procent. Evropské pivovary jsou také relativně izolované. Pouze pár pivovarů má významnější  prodej mimo Evropu (tj. více než milion hektolitrů ročně) a u většiny z nich se převážná část jejich produkce vyrábí v domovské zemi společnosti. Pouze pár evropských pivovarů by mohlo být uvedeno mezi největšími světovými pivovary. Jednotlivé evropské země mají zásadně odlišné průmyslové struktury. Pohybují se v rozpětí od vysoce koncentrovaných až po vysoce fragmentované. Některé země, jako například Velká Británie, zavedly určité regulace, které omezují stupeň koncentrace přípustný v dané oblasti průmyslu. Jiné země nemají tato pravidla zavedena a ve skutečnosti mohou podporovat konkurenci a pomoci tak vzniku a vývoji významných mezinárodních konkurentů. Významná část italské a španělské oblasti je ovšem vlastněna cizími pivovary, což je následek mezinárodních akvizic od roku 1970 vyvolaných malými domácími trhy, které nutily ambiciózní pivovary hledat uplatnění v zahraničí. V rámci Evropy je malý podíl neevropských pivovarů. Existují ovšem licenční dohody, kdy pivovary v jedné zemi vaří značku ze země druhé. Toto se děje hlavně ve Velké Británii. Jelikož na evropských trzích docházelo k nízkému růstu nebo dokonce poklesu staly se velmi důležité značky. Pivovary věnovaly velkou pozornost politice vývoje nových značek a konzumenti si ve stále vyšší míře začínají mezi značkami vybírat, což je dáno hlavně přesně cílenou a velmi nákladnou reklamou. Co se segmentace týče, příkladem rostoucího segmentu na vyspělém trhu je zvyšující se podíl prodeje ležáku (piva plzeňského typu) ve Velké Británii. Celkový objem piva prodaného ve Velké Británii od sedmdesátých let nijak podstatně nekolísal, v tomtéž období se ovšem zvýšil podíl ležáku na trhu ze 7,5 na 55 procent a v současné době se pohybuje kolem 50 procent. Vyvíjí se zde zřetelná segmentace evropského trhu. Narůstá také prodej vlastních značek různých supermarketů, což je výsledek jejich nízkých cen a distribuční moci řetězců obchodních sítí. Různé značky v jejich segmentech jsou posuzovány zemi od země různě. Značky, které nepocházejí z dané země, tj. které jsou „cizí“, jsou často považovány za exklusivní.

3.6         Pivovarnický průmysl ve Španělsku

Jako příklad zahraničního trhu jsem vybral španělský trh. Strategie pronikání na zahraniční trhy je případ od případu různá, proto je příklad pouze obecný. Významná část španělských trhů je vlastněna cizími pivovary. Jsou zde i menší pivovary se zaměřením na lokální trhy a malým objemem výroby. Španělský trh je orientován regionálně a působí na něm tři velmi velké regionální skupiny, které byly schopny využít silné výrobní množstevní úspory a distribuční moc. Tyto tři skupiny jsou Cruzcampo, Mahou a Damm. Jedině San Miguel je španělská značka v současnosti úspěšná v celonárodním měřítku, ovšem i zde je očekávána změna, neboť zahraniční společnosti se o španělský trh zajímají stále více. Zajímavou vlastností španělského pivovarnického průmyslu je při srovnání s ostatními evropskými zeměmi vysoký stupeň podílu cizího kapitálu ve společnostech  a bylo zde uzavřeno také mnoho licenčních smluv na lokální výrobu piva. Například Damm v roce 1995 oznámil, že podepsal smlouvu s firmou Anheuser-Busch na výrobu Budweiseru pro národní trh. Jedním z možných vysvětlení je obtížnost importu z jiných zemí (kromě Francie) z důvodu velké vzdálenosti. Konzumace piva je ve Španělsku téměř zcela uspokojena domácí výrobou. V roce 1994 Španělsko exportovalo 1,4 procenta svého objemu výroby a importovalo 7,7 procenta zkonzumovaného objemu. Teprve v posledních letech se typy piva,  které jsou dobře zavedené v ostatních evropských zemích, začaly stabilizovat ve Španělsku. Jsou tři základní typy piva – obyčejné pivo, speciální pivo a silná piva. Ovšem vnímání zákazníků ve vztahu k těmto segmentům se liší od regionu k regionu – tak silné jsou regionální pivovary. Trh se rychle vyvíjí, je pod tlakem cizích pivovarů jako Carlsberg a Heineken, které provádějí agresivní reklamní kampaně a vyvíjení nové značky. „Nové“ tržní oblasti, například speciální, silná nebo lehká nízkoalkoholická piva se rozvíjejí nejrychleji. Distribuce ve Španělsku je v současné době rozdělena takto: 25 procent supermarkety a 75 procent kavárny, bary, hotely a restaurace. Existuje ovšem jasný posun směrem ke zvyšování podílu prodeje prostřednictvím supermarketů, stejně jako ve zbytku Evropy. Tento vývoj je dán měnícím se životním stylem ve Španělsku. Více lidí nyní nakupuje pivo v supermarketu a konzumuje doma. Mění se také styl balení, od tradičních vratných lahví se přechází k nevratným lahvím a plechovkám.

Zdroj: Cesty k úspěšnému podniku

 

3.7         Export

 

V loňském roce šlo v ČR na vývoz z celkové roční výroby 18 miliónů hektolitrů piva asi 1,5 miliónu hektolitrů. Je to přibližně 8 % výroby.  Celosvětový průměr vývozu k výrobě představují dvě procenta. Nejlepšími exportéry na světě jsou Nizozemci, Belgičané, Irové a Dánové. Domácí spotřeba v jejich malých zemích je nízká ve srovnání s vývozem, který tam táhnou veliké nadnárodní společnosti jako Heineken, Interbrew, Guiness nebo Carlsberg. Musíme doufat, že podobný vývoj bude i u nás po vstupu strategických partnerů do našich pivovarů. Česká republika exportuje do více než 60 zemí světa, více než polovina vývozu jde tradičně do Německa, Velké Británie a na Slovensko. Výše dovozu piva nedosahuje ani jedno procento z celkové spotřeby.

3.7.1        Vývoz piva podle hlavních odběratelských zemí

 

Tab. č.: 9 - Vývoz piva podle hlavních odběratelských zemí –1. pololetí 2000

 

 

3.7.2        Vývoz piva podle zemí

Obr. č.: 5 – Vývoz piva podle zemí

 

 

 

3.7.3        Vývoz piva podle podniků

 

Tab. č.: 10 - Vývoz  piva podle podniků – 1. pololetí 2000

 

Název Podniku

Vývoz piva

 hl

%           

   z výstavu podniku

%       

 z celk.    vývozu

Budvar

255200

37,43

32,2

Prazdroj

215461

8,71

27,18

Pražské pivovary

133223

11,8

16,81

Velké Popovice

39814

14,53

5,02

Krušovice

23387

5,73

2,95

Jihočeské

18640

7,45

2,35

Moravskoslezské

15839

2,93

2

Starobrno

11408

4

1,44

Radegast

10814

1,05

1,36

Havlíčkův Brod

9627

11,39

1,21

Louny

9153

7,85

1,15

Ústecké

8313

3,29

1,05

Žatec

7132

35,81

0,9

Náchod

5057

6,88

0,64

Jihlava

4600

6,27

0,58

Pardubice

4241

7,91

0,54

Klášter

4152

7,35

0,52

Hostan - Znojmo

3048

2,88

0,38

Benešov

2961

3,7

0,37

Lobkowiczký

2088

8,18

0,26

Svitavy

1939

4,37

0,24

Kutná hora

1796

3,33

0,23

Pivovar Uh. Brod

997

2,9

0,13

Nymburk, s. r. o.

989

1,36

0,12

Eggenberg

662

3,42

0,08

Pivovar Broumov

540

4,14

0,07

Krakonoš - Trutnov

520

0,8

0,07

Bernard

434

0,76

0,05

Chodovar

284

0,75

0,04

Pivovar Rychtář

164

0,37

0,02

Pivovar Černá Hora

60

0,06

0,01

Podkováň, s. r. o.

32

0,27

0

Pivo Praha, s. r. o.

20

6,25

0

Jihomoravské

15

0,04

0

Celkem

792610

 

100

 

Zdroj: Statistické přehledy